JAK TO DOOPRAVDY JE S COVID-19 A IMUNITOU | Aktualizováno 16.9.2020

Pesimisté říkají, že protilátky proti SARS-CoV2 vydrží v krvi jen několik měsíců. Optimisté tvrdí, že dlouhodobá imunita proti SARS-CoV2 vězí nikoli v protilátkách, ale v paměťových T-buňkách. Pojďme si shrnout, jak to doopravdy je.

Protilátky jsou fajn k “neutralizaci” patogena, v tomhle případě SARS-CoV2. Obalí ho, označí, a imunitní požírači se postarají o zbytek. Typicky se tohle může dít po tom, co už jste se jednou nakazili, a nemoc prodělali – a stali jste se “imunními”, a nebo se tohle děje, pokud se necháte očkovat. Protilátky jsou veskrze fajn, a vypadá to, že obzvláště ty, které jsou vylučovány buňkami na našich sliznicích (tzv. mukosální), hrají opravdu klíčovou roli v boji proti SARS-CoV2.

Problémy s tímhle přístupem jsou v našem konkrétním případě dva: (1) množství protilátek získaných prodělanou nemocí asi závisí na tom, jak vážný průběh jste měli, a (2) ty protilátky nevydrží nikterak dlouho (objevily se i zprávy, které tvrdí, že jen mrzkých 50 dní). Obojí je potenciální problém pro příznivce stylu “promoříme, vytvoříme stádní imunitu, a půjdeme dál”, protože se taky může lehce stát, že se budeme promořovat tak nějak pořád, a nebude to mít žádný dlouhodobý efekt. U vakcíny tohle jde obejít – pokud přijdeme na to, jak donutit imunitní systém reagovat patřičně silně (to jde, jen to chce trochu času na zkoumání), časový problém se dá řešit přeočkováním. Obzvláště vakcíny, které budou aplikovatelné nosním sprejem, mají velký potenciál vytvořit účinnou ochranu přímo na místě, kde je klíčová — na nosní sliznici.

No, a pak tu máme paměťové T-lymfocyty. Tyhle buňky jsou trochu jiná liga, než protilátky. Normálně spinkaj, a čekají na to, až je probudí něco, na co jsou vytrénované reagovat. Třeba SARS-CoV2. Jenže, nemůžeme přece mít paměťové buňky, když jsme se s tímhle virem nikdy nikdo nepotkal, že?
Naštěstí můžeme. Výzkumy ukazují, že nemalé procento (podle zdroje, který si vyberete, 20-50 %) lidí má T-lymfocyty, co dokážou reagovat na SARS-CoV2. Ne, to není nesmysl, protože člověk se běžně potkává s koronaviry příbuznými SARS-CoV2, jen jim říkáme “rýmička”. Tyhlety rýmičky mají některé věci společné i se SARS-CoV2, a proto náš imunitní systém může reagovat i tehdy, když se s nákazou nikdy předtím nesetkal.

Pozitivní scénář je ten, že naše reaktivní T-buňky se aktivují brzy po nákaze a virus zlikvidují. To automaticky předpokládají optimisté a tradicionalisté, a nutno jim přiznat, že budou mít asi pravdu. “Asi” je ale klíčové slovo. Vidle jim do toho může hodit pár zdánlivě nepravděpodobných a nepodstatných věcí.

Za prvé, samotné spící  paměťové T-buňky toho moc nesvedou. Je potřeba je nějak probudit, a koronaviry jsou dost zběhlé v tom, jak svou přítomnost v organismu utajit až do chvíle, kdy je nám vybavení těmito buňkami k ničemu. Pak je — k tomu, aby fungovaly — potřeba, aby patřičně aktivovaly ostatní komponenty imunitního systému, jako jsou B-lymfocyty. 

Za druhé, tyhle T-buňky můžou reagovat neadekvátně. Vzhledem k tomu, jak si koronaviry dokážou povodit imunitní systém, lehce se může stát, že způsobí takový guláš, že místo Th1 (“správné”) odpovědi naše imunita spustí Th2 (“špatnou”) odpověď. Průser je, že Th2 reakce se objevuje u pacientů s nejtěžším průběhem COVID-19. Dejte si 1+1 dohromady.

Závěrem bych rád podotkl, že ještě nebylo ani vůbec prokázáno, jakou roli tyhle “paměťové” T-buňky mají. Jestli jsou vůbec k něčemu. Ony sice teoreticky mohou reagovat na ten virus, ale v praxi nemusí dělat vůbec nic.

Prostě a jednoduše, nevěřte ničemu. Nevíme nic. Sorry jako. Jsou tu nějaké scénáře, které jsou “pravděpodobnější”, ale tím končíme. U koronavirů záleží na tom, v jaké fázi nemoci se uplatní jaká imunitní odpověď. Co je v první fázi nemoci super pomocná reakce (například iterferonová odpověď) je, když se spustí o týden později, velký průser. Mimochodem, tohle je asi jeden z důvodů, proč COVID-19 kosí hlavně starší generace — rychlost jejich imunitních pochodů je jiná.

Nezapomínejte na to, že špatná imunitní odpověď je to, co vás nakonec zabije. Není to infekce virem, nebo jeho množení, to je vám celkem jedno, je to nepřiměřená reakce imunitního systému, co fakt vadí.

 

Write A Comment